znak
6. PTO
Nibowaka
obrázek

Naše tábory

Shougun no shitchi 2016

Tábor 2016 začínal velmi netradičně. Po příjezdu jsme se ani nedostali do tábořiště, byli jsme postupně zavedeni do stanu na louce, ve kterém na nás čekala věštkyně. Její magická koule nám vyvěštila, po jaké barvě fáborků se máme vydat. Vedle stanu jsme si vzali svůj batoh s věcmi potřebnými k přežití a vydali se po fáborkách. Na konci každé ze čtyř barev nás čekala jedna osoba — Ninja, Samuraj, Gejša a Mudrc. Vysvětlili nám, že jsme se dostali do Japonska a že v poslední době se tady děje něco velmi významného. Poté jsme společně postavili přístřešek a nachystali si místo na spaní, protože — jak jsme zjistili – dnes přespíme se svým patronem v lese. Večer, když se trochu setmělo, nás poslali tajně odposlechnout rozhovor vojáka a japonské dámy, od kterých jsme se dozvěděli, že Shougun, vládce Japonska, hledá nového rádce. Když jsme to řekli patronům, rozhodli se, že Mudrc, Gejša, Samuraj i Ninja mají na místo Shougunova rádce zálusk. Zeptali se nás, jestli jim v boji o toto vážené místo pomůžeme a všichni jsme samozřejmě souhlasili. Každá družina si zvolila název — Tsuki no Oni, Shadow fighters, Mimoni na latrínách a FBI Samurai — a souboj o místo rádce mohl začít.  V následujících dnech tábora jsme pomocí různých her a soutěží získávali body pro naše patrony. V závěru tábora jsme tradičně vyrazili na pokladovku, která byla kvůli špatnému počasí dvoudenní. Poklad jsme všichni získali a úspěšně se vrátili zpátky do tábora. U závěrečného ohně jsme si zazpívali, vyhodnotili olympiády, a hlavně ocenili družiny za svůj úspěšný boj za patrona. Pak už zbývalo jenom sbalit si věci a konec tábora byl tu. Tábor byl opravdu vydařený a všem bylo líto, že už musíme odjet domů.

Co jsme si to naDrobili? 2015

Tábor 2015 nebyl tak zcela klasickým. Představte si situaci, kdy vám hned při příjezdu hostující vedoucí Drobek řekne, že v okolí se nachází poklad jeho rodiny. On má mapu a v okolí se nevyzná. Vy se v okolí vyznáte, ale mapu nemáte. Po dohodě Drobek, trochu spěchající, trochu zmatený, souhlasí, že druhý den ráno vám všem poví to, co ví. Těšíte se, přivstanete si, již si malujete, co s pokladem provedete — ale Drobek zde není. Jeho stan je rozházený, všechny věci zanechané bez ladu a skladu, ale on nikde.

Pečlivý průzkum okolí poukáže na stopy zápasu a ještě téže odpoledne přijde poštou flashdisk s nahraným jediným videem. Video je krátké, ale jasné: Drobka drží únosci.

Následně se naši mladí detektivové rozdělí do vyšetřovacích týmů. Sherloci, Detektivní agentura Dacani, Detektivové s. r. o. a Dekalu mají naštěstí také podporu místních profesionálních detektivů. Po převedení pravomocí a vypsání všech potřebných listin nám dokonce místní vyšetřovatelé zpřístupní seznam podezřelých osob, včetně bližších informací o nich. V dalších dnech náš tábor navštěvují odborníci z různých odvětví kriminologie (například daktyloskopie) a s jejich pomocí naši detektivové postupně zužují seznam podezřelých. V závěru již zbývá jen jeden a všichni doufají, že Drobka stále ještě stihneme osvobodit. Všichni se tak vydávají na dlouhý pochod skrz vojenský prostor až do doupěte proradného únosce.

Vše nakonec dobře dopadne; Drobek je živ a zdráv, zločinec předán zákonům a poklad nalezen a spravedlivě rozdělen.

Ostrov ztroskotanců 2013

V roce 2013 se nám povedlo ztroskotat na ostrově. Jakmile jsme se zachránili z potápějící lodi, přivítali nás obyvatelé ostrova – stárnoucí šaman, který tušil, že jeho čas se krátí a tři kandidátky, které toužily zaujmout jeho místo.

Ztroskotanci byli potom rozděleni do tří družin – Ungové, Tajam-ajam a Matahari. Každá družina si vybrala kandidáta, za kterého bude bojovat. Soutěžilo se jak na družiny, tak na jednotlivce. Na konci každého dne dostali tři nejlepší trosečníci (vždy nejúspěšnější ze své věkové kategorie) imunitu a spolu s ní i nějakou odměnu. Obzvlášť výhodné byly odměny, kdy za vás někdo musel uklidit stan, nebo jste měli právo na pusinku na dobrou noc od vedoucího dne. Hrálo se spoustu her, od klasických jako softball až po hry dosud neznámé, jako například „Rodinka“, která bavila opravdu všechny. Při jednom z výletů jsme si také namalovali hrníčky v keramické dílně. U  táborových ohňů jsme si zazpívali a zvolili název tábora – Ostrov ztroskotanců. Nezapomněli jsme ani na tradiční tábornickou a sportovní olympiádu a táborovou míli.

Část tábora, po které měli odjet mladší trosečníci, jsme důstojně zakončili pokladovkou, kterou jsme i přes několik zmatků nakonec úspěšně zvládli. Nejstarší ztroskotanci se potom vydali na puťák po okolí. Usadili jsme se v sympatickém kempu Osika s nezapomenutelnou restaurací „U Zubaře“. Během puťáku jsme se drželi Grázlovy stezky, která nám ukázala místní krásy, jako například klášter s bezvadně zatopeným podzemím. Pak už nezbývalo nic jiného než se vrátit zpět do tábořiště a zapálit poslední táborový oheň. Tábor byl úžasný, a myslím, že všichni táborníci odjížděli spokojení a plní vzpomínek. Světlušce Arnoldovi zdar!

U dvou myšek 2012

V roce 2012 se náš tábor přenesl do jediné galské vesnice, která ještě odolává Římanům. Celým táborem nás provázel Asterix, Obelix a také druid Panoramix, jehož ztracenou kouzelnou knihu jsme se pokoušeli najít. O vítězství v celotáborové hře soutěžili Pečení divočáci, Zlatá lyra a Menhirix. První týden tábora byl společný pro starší i mladší. Hned první večer nás čekala hra, ve které bylo naším úkolem proniknout do římského ležení. Ačkoliv byl náš pokus úspěšný, druhý den ráno jsme se tam museli znovu vrátit pro ztracené brýle. U prvního táborového ohně jsme kromě zpěvu odhlasovali také název tábora. Ten letos nebyl inspirován tématem, ale dvěma myškami, které jsme po příjezdu našli v jedné z konví na vodu. Týden pokračoval v rychlém tempu, střídaly se hry v lese, na louce, a kvůli častému dešti i uvnitř. Sportovní i tábornická olympiáda se letos skládala především z galských disciplín — vrhali jsme oštěpem na obávaného Prasorixe či testovali svou obratnost při nošení Majestatixe na štítu. Druhý týden část mladších dětí odjela, jejich místo zaujali dva noví účastníci, kteří byli na táboře poprvé. Vydali jsme se na v rámci puťáku na návštěvu do tábora oddílu Vlků na Lipnici. Zahráli jsme si společně velkou bojovku v lese, naučili jsme se nové hry a písničky a zjistili jsme, jak to funguje jinde. Ve zbytku týdne nás čekala mimo jiné celodenní hra, během které jsme nachodili mnoho kilometrů po nejrůznějších místech v okolí tábora, abychom získali klíče od záhadné truhly. Zbytek týdne rychle uběhl a už nás čekal jen závěrečný oheň. Vítězem letošní celotáborové hry se stala Zlatá lyra. Všichni jsme domů na památku dostali stylové polštářky s Asterixem a Obelixem, které mnozí z nás stále vozí na oddílové akce.

Ve službách krále Řýzka I. 2011

Tábor roku 2011 byl na motivy středověku. Tři družiny (Rytíři z modrých hor, Rudé krysy a Atlantis) představovaly vlivné rody z okolí, které si pozval sám král Řýzek I., aby mu namísto Rodu pánů z Terezína dělali rádce. Ovšem nejmocnějším rodem se mohl stát jen jeden, a tak se tito odvážní rytíři navzájem předháněli, kdo na krále zapůsobí nejvíce. Během tábora se konala klání, hostiny, hony. Vynechány nebyly ani klasické táborové aktivity jako sportovní a tábornická olympiáda. Všechno probíhalo velmi nadějně a všem družinám se dařilo. 

Ti nejstatečnější (starší táborníci) se potom vydali na hrad Landštejn, kde se stala velmi nečekaná událost. Proradní saracéni totiž zajali našeho krále a před zraky rytířů ho bezcitně popravili. Boje o moc následně ještě přiostřily. Vždyť už nešlo o místo rádce krále, ale o samotný trůn!  Lži, intriky a podvody střídaly klamstva, vraždy a uplácení. Jen těsně se povedlo zabránit krvavé válce, když na trůn dosedl rod Atlantis a ujal se tvrdou rukou vlády.

Stroj času 2010

Dobrodružství našeho letního tábora začalo v okamžiku, kdy nám šílená a geniální vědkyně představila svůj nový vynález — stroj času. Bohužel nám jej ale odmítla předvést, i přes naléhání vlasteneckého velvyslance z USA. Stroj měl ještě své „mouchy“. Takže nebýt náhody a škodolibé asistentky, nikdy by se vlastně nic nestalo.

A co se stalo? Proti všem plánům se stroj času spustil a poslal nás do minulosti. Nebylo možné jej kontrolovat, takže nás v čase posílal tam, kam se mu zrovna chtělo. A krom toho, jsme ani nevěděli jak se dostat domů. Stroj času se rozbil.

To bylo tak, že jsme se ráno vzbudili, a byli jsme ve středověku. Například. Tak nám nezbylo než začít pátrat po ztracených zápiscích naší vědkyně. Ve středověku jsme navštívili malebná zákoutí Karlštejna, Křivoklátu, navštívili jsme vzdálenou budoucnost, promítnutou do Solvajových dolů, a nebezpečí druhé světové války jsme přežili v nitru Velké a Malé Ameriky, kam jen málokdy vkročí lidská noha.

Spoustu jsme toho zažili, ukrývali jsme se před nepřátelskými hordami pravěkých lidí, ochutnali tradiční jídlo budoucnosti, bojovali o ruku krásné princezny. Dokonce jsme i pomohli Noemu se stavěním jeho archy. Když jsme našli veškeré poznámky a naše vědkyně poskládala nový stroj času, ani se nám nechtělo domů. Ale kdo ví, kam bychom se dostali příště. Tak jsme se nakonec vrátili do našeho milého 21. století.

Expedice Kawobin 2009

V tomto roce jsme se rozhodli dětem ukázat další část republiky. Jako nejvhodnější jsme vybrali Český Ráj a jeho blízké okolí. Navštívili jsme mnoho kulturních památek, například zámek Hrubý Rohovec, Valdštejn, Vranov, Trosky. Nejvíce ale děti ocenili přespávání v kempech ve stanech nebo jen tak pod širákem. I když bylo těchto pět dní fyzicky náročnější, děti to zvládly na sto procent.

Při našem putování se naše expedice zaměřila na hledání starodávného kmene Kawobinů. V druhém týdnu jsme byli již v našem tradičním tábořišti, protože jsme se dozvěděli, že právě tady Kawobinové mají svůj původ.

Naši průzkumníci se postupně dozvídali, jaké měl tento kmen zvyky, rituály a dokonce jsme měli možnost najít jejich starobylý poklad. A samozřejmě jsme si museli také vyzkoušet, jak se Kawobinům kdysi žilo. Postupné zprávy nás donesly až do Slavonic, do místního podzemí. Po kolena ve vodě a s baterkami v ruce jsme nakonec poklad úspěšně našli, a tím i osvobodili nejvyšší bohyni Kawobinů.

Kanál z bažinky 2008

Naše táborová rada pro rozhlasové a televizní vysílání v tomto roce zpřístupnila jeden nový kanál, na kterém by se vysílalo kolem tábora a v dalekém okolí. O tento kanál však měly zájem hned tři televize: Curry, Bolkova TV a Sauronova TV.

Proto během čtrnácti dní měly tyto neohrožené televize s kamerami, fotoaparáty a mikrofony předvést své největší umění a dovednosti, jako jsou například v pokládání televizního kabelu, natáčení hororu, interview s kolemjdoucími nebo reportáže z výletu.

Kdo chce tyto báječné věci vidět, ať si zajede chytat signál mezi Terezín a Nový Svět.

Guláš pohádek 2007

Byl jednou jeden tábor a v tom táboře žil rozmlsaný král Sladomil. Jednoho dne si král usmyslil, aby mu jeho poddaní donesli ten největší koblih široko daleko. My, poddaní, jsme samozřejmě ihned chtěli splnit králův rozkaz a proto jsme se ho vydali hledat. Když jsme konečně ten největší z největších našli, koblížek před námi utekl. Vydali jsme se ho tedy hledat.

V Guláši pohádek však tímto nastal zmatek. Král byl rozzlobený a pohádky zmatené. Proto, aby nám pomohly postavičky Koblížek hledat, museli jsme napřed pomoci jim – Červené Karkulce jsme sháněli košík pro babičku, Popelka potřebovala pomoci se zlou macechou, s Bajajou jsme vyráběli rytířskou výzbroj, s níž se pak bojovalo na rytířských turnajích o krásnou princeznu.

Naneštěstí Koblížka po cestě snědl vlk. Králův rozkaz je rozkaz, a proto jsme se rozhodli upéci koblížek nový a to hned několik. Vznešeného pana krále ještě dlouho bolelo břicho, jak si pochutnával na povidlových koblížcích.

web